Bloncka: Jsem spíš praktik než teoretik

Je krásna, inteligentná, šikovná zubárka a… blond. Už viete o kom je reč? Mala som tú česť vyspovedať Bloncku z blogu zblondynyzubarkou.wordpress.com. Prezradí vám okrem iného čím si čistiť zuby a prečo si skrýva polovicu tváre.

 

 

Môžeš sa nám v krátkosti predstaviť?

Svoje pravé jméno se snažím (více či méně úspěšně) tajit, ale pro účely blogu zblondynyzubarkou.wordpress.com si nechávám říkat Bloncka. V září začínám studovat poslední rok zubního lékařství na 1.LF UK. Je mi 24 let, od letoška jsem vdaná a můj diář obsahuje víc věcí, než jsem schopna stíhat.

 

Prečo si si vybrala práve zubárinu? Medicína ťa nepriťahovala?

Přemýšlela jsem o hodně oborech, ale ty z lékařských fakult a zakončené tutilem s ,,Dr.” mě lákaly beztak ze všeho nejvíc. Zubní byla pro mě volba z rozumu a zároveň výzva, protože tu jsou hodně těžké přijímačky a nikdo mi tenkrát na střední nevěřil, že bych to zrovna já, co měla i trojky a dost jí nešla chemie, zvládla. Všeobecná medicína mě lákala taky. Myslím, že nabízí spoustu zajímavých oborů a já bych si bez váhání byla schopna vybrat, nicméně jsem spíš pragmatiký člověk a u stomatologie jsem viděla víc pozitiv než u všeobecného. Hlavně z toho pohledu, že jsem hodně rodinně založená a zubní má o rok kratší studium a není zde potřeba bezprostřední atestace, což dost usnadňuje zrealizovat touhu mít hodně dětí a mít je brzo. O možnosti zvolit si pracovní dobu a výdělku asi není třeba mluvit.

 

Na svojich fotkách neukazuješ tvár. Čo ťa k tomu viedlo?

Konecně se to svět dozví! Začínala jsem blogovat v době, kdy bylo nepsané pravidlo, že mediblogeři jsou anonymní. Já chtěla ale začít i na instagramu, kde se bloguje anonymně dost špatně. Přistoupila jsem tedy ke kompromisu, kdy ukazuju jenom polovinu obličeje, rty a kus nosu. Je to takové dva v jednom. Vzhledem k tomu, že budu za pár měsíců (snad) zubní lékařka a budu mít vlastní pacienty, nechci, aby se hned na první dobrou vědělo, že jsem ta, co bloguje – ačkoli je jasné, že i z toho, co zveřejňuju, se dám ,,odhalit”. Chci si zachovat určitou míru autenticity v blogování, což by se mohlo celým prozrazením identity rozplynout. A taky je to velmi vděčné divácky – lidi jsou zvědaví a přitahuje je tohle ,,moje tajemství.“

 

 

„Víte, co dělá zubař, když mu na křesle kolabuje pacient? Volá doktora.“

 

 

 

Gratulujem k nedávno uzavretému sňatku. Baví ťa manželstvo? Zmenilo sa v tvojom živote niečo od uzavretia sňatku?

Děkujeme! Je to zatím docela čerstvé, nicméně zatím jsme z toho oba nadšeni. V době, kdy se podobné závazky moc nenosí, se všichni hned diví, proč jsem se v mém věku vdávala (obvykle přijde otázka na těhotenství). Prostě jsme jenom chtěli, připadá nám to jako logická posloupnost ve vztahu. Myslím, že k sobě máme od svatby ještě větší důvěru než dřív. Tým jsme byli i předtím, nicméně si teď náš ,,píseček” vytváříme a chráníme o dost víc. A taky ostatní nás mnohem víc respektují jako pár, když na to máme už i papír a kus kovu na ruce 🙂

 

Čo ty a vtipy o blondínkach? Počúvaš ich často? Ako na ne reaguješ? Máš nejaký obľúbený?

Když nejsou vyloženě vulgární, nevadí mi. Některé jsou naopak docela trefné. Ale už jsem dlouho žádný neslyšela, asi vliv soudobé politicko/genderově/sociální korektnosti 😀 Nicméně oblíbený vtip spíš míří na zubaře: Víte, co dělá zubař, když mu na křesle kolabuje pacient? Volá doktora.

 

Otázka na telo. Keď pacient leží v kresle, ústa ako vráta a všade veľa hadičiek, zubár mu položí otázku. Ako to zubári robia, že rozumejú, čo pacient povedal?

On se v tom člověk časem naučí chodit. Ačkoli už se mi taky párkrát stalo, že jsem se naivně zeptala zrovna ve chvíli, kdy mi pacient přes veškerou vůli odpovědět zkrátka nemohl. Buď se ptáme na něco, na co je odpověď pouze jednoslovná a tam to jde ještě s fantazií odhadnout, a nebo se ptáme občas ze slušnosti a je trošku jedno, co dotyčný odpoví, tak to pod rouškou jenom odkýváme…

 

Krutá pravda: mäkká či tvrdá kefka? Alebo strednetvrdý kompromis?

Měkké. Kromě zubů totiž každý, kdo má chrup, musí vyčistit i dásňový žlábek, kde se drží nejvíc špíny a začíná tu vlivem ní zánět dásní, který později pokračuje jako  parodontitis. A dáseň včetně žlábku je přeci jenom měkčí než zub a tak je potřeba používat měkké kartáčky, aby nedošlo k ústupu dásně. Nicméně čím měkčí kartáček, tím pečlivěji a déle je potřeba čistit. A neodpustim si jednu malou vzdělávací poznámku: Když krvácí dásně, neznamená to, že jsme si je poškrábali. Naopak to znamená, že je dáseň drážděná plakem a je v zánětu, protože tam nedostatečně čistíme.

 

Čo ťa na škole najviac baví?

Jsem spíš praktik než teoretik. Od třeťáku máme praktika už s pacienty, takže tam se docela vyžívám. Ráda lidem vysvětluju, jak konkrétně jejich onemocnění vzniklo a co dělat, aby se jejich stav zlepšil. Ale spíš mám ráda tu ,,pracovní” část praktik, obzvlášť když mám trochu volnější režim a vyučující lékař mi pořád nekouká pod ruce, což mě znervózňuje, protože jsem trochu střelec 🙂

 

Blog: zblondynyzubarkou.wordpress.com

Instagram: instagram.com/zblondynyzubarkou/


Ďakujem Bloncke za poskytnutý rozhovor 🙂

Bára.