Rozhovor s Jankou Provazníkovou aneb i medicína se dá dělat s humorem

Aj lekárske prostredie je plné zábavy. Dokazuje to Janka Provazníková, ktorá založila skupinu Humor kolem medicíny. S Jankou som spravila rozhovor, v ktorom vám odkrývame taje lekárskeho prostredia, studia medicíny a samozrejme, nikdy nekončiaceho humoru.

 

Prečo ste sa rozhodli študovať medicínu? Nikdy ste to neľutovali? 11263042_10204027094699571_97017984312787566_n

Byla jsem tzv. studijní typ. Nepraktická, levá na sport a stále v knížkách, ale bavily mě jazyky a exaktní vědy. Jenže jsem končila základní školu na konci padesátých let, kdy mi za protikomunistické názory zavřeli tatínka do vězení. A jako dcera svého otce jsem měla tudíž zakázáno hlásit se na jakoukoliv střední školu. Vyučila jsem se tedy švadlenou (mimochodem při mé nepraktičnosti docela klopotně), během učení si dodělala po odpoledních devátou třídu a pak, už zaměstnaná, dálkově tehdejší SVVŠ (gympl) s maturitou. Jako dělnického kádra mě pak vzali na medicínu. Medicína byla pro mě taková velká výzva – jedno z nejtěžších studií a nejprestižnějších povolání. Možnosti studovat jsem si nesmírně vážila a na rozdíl od ostatních spolužáků, kteří se na školu dostali hladce, jsem ji brala velmi poctivě. Za celých šest let studia jsem utržila pouhé čtyři dvojky a to ještě dvě z nich nespravedlivě 🙂 A jestli jsem někdy svého rozhodnutí nelitovala? Opravdu nikdy a medicínu miluji dodnes (je mi 71 let), kdy už jen vypomáhám jednou týdně v nestátním zdravotnickém zařízení s preventivními prohlídkami. Nebýt onkologického onemocnění v roce 2007, pracovala bych dodnes naplno.

 

Založili ste skupinu Humor kolem medicíny. Spomínate si na nejaký trapas alebo vtipný zážitok, ktorý ste vyviedli popri štúdiu?

Od okamžiku, kdy jsem si přičichla k počítači a internetu, jsem jeho obrovským fanouškem. Skupinu o medicínském humoru jsem založila proto, že jsem za svou profesní kariéru nasbírala celou řadu humorných příhod a chtěla jsem se o ně s ostatními podělit. Ve své skupině ovšem netrpím posmívání a sarkazmus, pojímám ji spíš laskavě.

A veselé příhody ze studií? Tak třeba hodně “veselo” mi bylo hned první den výuky. Zlomyslní pedagogové zařadili na úvod pro čerstvé adepty medicíny, o kterých je známo, že se moc nekamarádí s matematikou, přednášku ze statistiky. Přednášející tenkrát popsal celé dvě obrovské tabule nikomu nic neříkajícími čísly a tvářil se, že jejich pochopení má klíčový význam pro naše další studium. Všichni jsme nevěřícně zírali a mnozí mysleli i na předčasné ukončení studia. Naštěstí jsme brzy zjistili, že statistika je nepovinná.

 

Medzi ľuďmi sa hovorí, že medicína v Českej republike je na tom zle. Čo si o tom myslíte z pohľadu praktizujúceho lekára? Sme na tom naozaj tak zle?

Medicína v ČR je na tom zle především finančně, což se projevuje hlavně v oblasti služeb – vybavení nemocnic, omezená dostupnost drahých léků a vyšetřovacích metod, stravování, čekací lhůty, komfort pobytu atd., a přesto je její profesionální úroveň srovnatelná s nejvyspělejšími státy světa. Čeští lékaři a sestry pracují do roztrhání těla za směšné platy a jsou ještě vystaveni kritice veřejnosti za to, že téměř zadarmo nekonají zázraky.

 

Práca s ľuďmi si vyžaduje veľkú dávku sebaovládania, tolerancie a empatie. Zachovať si kamennú tvár v potrebných situáciach. Máte nejaké vtipné zážitky s pacientami alebo s lekármi, o ktoré by ste sa vedeli podeliť s čitateľmi? 13661763_10206576333868957_7533460634808680923_o

Sebeovládání, tolerance a empatie mi naštěstí nechybí a já byla během své praxe mnohdy schopná si s kamennou tváří vyslechnout neuvěřitelné zkomoleniny a zapsat si je, aniž si toho pacient všiml. Třeba když popletl cize znějící název léku, choroby nebo vyšetření: PROSERPISTOL (Properistol proti zácpě), KALCIUM PANOPTIKUM (Calcium pantothenicum – hojivá mast), SEXTRAL (Sectral – na srdce), ELIPSIE místo epilepsie, VAGINÁLNÍ MANÉVR místo vagální (k ovlivnění záchvatu bušení srdce), ONANIE místo agonie, rektální FRIZÚRA místo fissura (trhlina v řitní oblasti) a mnoho dalších. Taky mně se kolikrát podařilo zaperlit – jako třeba při jedné vstupní prohlídce do zaměstnání. Poslouchám plíce mladé, dlouhovlasé dívce tak, že jí přikládám fonendoskop na záda a požádám ji: „Ty vlasy si dejte dopředu. Tak. A dýchejte dozadu!” Jistě vás napadne, že jsem chtěla říct “a dýchejte zhluboka!”

Další můj trapas se mi stal, když jsem jako mladá lékařka do své nemocnice dojížděla Fiatkem 127. V nemocnici vypomáhal se zahradnickými pracemi mentálně retardovaný muž, který se mi nabídl, že mi bude autíčko za mírný poplatek umývat. Jednou „se nesu“ zahradou v hloučku úctyhodných kolegů na poradu a potkáme onoho zahradníka. No a jeho nenapadlo nic lepšího, než zavolat na celé kolo: „Tak co, paní doktorko? Byla jste včera spokojená? Za tu dvacku vám to zase kdykoliv udělám!“ Kdyby býval byl poblíž kanál, tak jsem snad do něj zalezla.

Taky jsem zažila jsem lékaře „eldéenky“, který referoval u vizity svému přimáři o příjmu nového pacienta slovy “Pacient XY, narozen tehdy a tehdy (dávno), CKTP“. Rozklíčujete, co ta zkratka znamená? (Zkratka znamenala „co krok to prd“). Pardon!

Nebo se mi stalo, že jsem po mnoha pacientkách zpovídala i muže a rutinně se ho zeptala, kdy byl naposledy na gynekologickém vyšetření. Naštěstí měl smysl pro humor a oba jsme se tomu zasmáli.

A čo naopak? Zarazilo Vás niečo negatívne na pacientoch?

Pokud si u pacientů všimnu něčeho negativního, jsou to téměř vždy důsledky nedostatečné osvěty anebo zoufalé životní situace, takže jsem k nim tolerantní. Stalo se mi, že jsem pacientovi odmítla (velmi slušně a s patřičným poučením o závažném riziku) potvrdit vstupní prohlídku k práci s nočním provozem, protože nebyl ochoten se začít léčit s vysokým tlakem. Milý pacient mě za to udal na policii. Po týdnu se mu to ovšem rozleželo v hlavě a přišel se mi omluvit s velkou kyticí a od té doby chodil na pravidelné prohlídky a bral léky na tlak.

 

Čo by ste poradili medikom v ich štúdiu / začínajúcej práci? Máte nejaké tipy&triky?

Co bych poradila medikům? Možná hlavně to, aby si vždycky při kontaktu s nemocným člověkem představili, že ošetřují vlastní maminku nebo tatínka.

 

Vaša Bára.

 

Za poskytnutie fotografií a skvelému rozhovoru vrelá vďaka Janke Provazníkovej 🙂

pošli na vybrali.sme.sk

2 thoughts to “Rozhovor s Jankou Provazníkovou aneb i medicína se dá dělat s humorem”

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.