Je stáž v Afrike len pre silné povahy?

Študenti si na svoje stáže vyberajú rozličné miesta. Niektorí túžia po vyspelých technológiách. Študentka medicíny Martina Žižlavská medzi nich nepatrí. Cez IFMSA sa dostala na stáž až do Afriky. Prečítajte si s ňou rozhovor, určite má o čom rozprávať!

Prečo si si vybrala na svoju stáž práve Ghanu?

volta-region-opici-rezervace-tafi-atome
Martina Žižlavská Volta region – opičí rezervace Tafi Atome

Asi nevím přesně proč, zkrátka jiný kontinent, nová kultura, odlišné podmínky. Nevybrala bych si žádnou zemi, která by mě nemohla ničím překvapit. Ghana je také téměř jedinou africkou zemí v nabídce stáží IFMSA CZ, proto to byla moje první volba stáže, kterou jsem díky několikaleté aktivitě v organizaci také získala. Říkala jsem si, že když už tam jedu a platím si letenku, tak si pobyt prodloužím. Tak jsem pátrala po dalších možnostech a nakonec jsem našla místní organizaci pro dobrovolníky, se kterou jsem pracovala druhý měsíc mého pobytu v Ghaně.

V rozhodování, zda opravdu do Ghany jet, jsem také zvažovala jazyk. Ghana je bývalou kolonií Velké Británie a angličtina je dodnes oficiálním jazykem. Ne všichni obyvatelé ji však ovládají – to záleží na tom, jaké mají vzdělání a odkud pochází. V Ghaně je několik desítek dalších regionálních jazyků a tak jsem při práci s pacienty vždy potřebovala mít po ruce překladatele. Někdy však přišel člověk, jehož jazyku nerozuměl ani překladatel.

Dalším faktorem je bezpečnost. Čím víc toho o Africe vím, tím víc si uvědomuju, jak je stabilita jednotlivých zemí vratká. Nicméně o Ghaně si troufnu říct, že je bezpečná. Moc se tam nekrade, všichni jsou věřící a většina se hodně drží příslušných zásad, ať už křesťanských či muslimských. Pokud už ale někoho okradou, tak turistu, bělocha. Spíše ale spousta z nich trpí utkvělou představou, že jsme chodící nacpané peněženky, a budou vám zkrátka dávat bělošské ceny. S trochou zvyku, opatrnosti a neústupnosti je ale i cestování po této zemi nakonec příjemná záležitost. A především je to země, kde je už celá desetiletí mír a nedošlo k závažnějším vnitřním rozvratům. Přesto doporučuju všem, kteří chtějí jet kamkoliv do Afriky, aby sledovali místní zprávy dané země. Situace se může totiž změnit např. kvůli volbám, podobně jako se tomu stalo toto léto v Gabonu.

vystrizek

Aký bol tvoj najväčší zážitok?

Silných zážitků jsem si přivezla opravdu hodně, těžko se mi z nich vybírají nějaké zástupné. Člověk je zkrátka konfrontován s úplně jiným fungováním věcí, které považujeme u nás za samozřejmé.

První měsíc strávený na praxi v KorleBuTeachingHospital v hlavním městě Accra byl ve znamení kulturního šoku. Mnohdy to byl šok příjemný, jindy méně. Silné zážitky ve mně vyvolalo především uvědomění si reality v místních nemocnicích. Pro pacienty, kteří neměli dost peněz na potřebné zákroky, byla nemocnice často slepu uličkou. Hluboce se mě dotkly příběhy pacientek, které na místních gynekologicko-porodnických odděleních doslova čekaly na smrt, byť se jednalo o řešitelné problémy.

Druhý měsíc jsem pracovala na klinikách ve vesnicích Larabanga a Damongo na severu Ghany. Práce byla ve znamení šoku profesního. Na klinice jsem byla brána jako plnohodnotný člen, přijímala jsem vlastní pacienty, diagnostikovala je, předepisovala léky. Poprvé jsem si zažila tíživý pocit odpovědnosti za pacienty a musela jsem se s tím rychle vyrovnat.

Ve většině situací jsem se spoléhala na rady svých místních kolegů, bez kterých bych se rozhodně neobešla. Několikrát jsem však po důsledné úvaze zvolila postupy jiné. Všechno bylo o komplexním uvažování. Diagnostické možnosti byly téměř nulové, což mě vedlo k maximální snaze důsledně provádět klinické vyšetření, abych neopomenula něco zásadního. A terapie? Dostupných léčiv bylo málo, navíc se používají i léky, které jsou u nás pro své nežádoucí účinky už zakázané. A když už terapii nějak vymyslíte, další věcí je poučení pacientů. Ti běžně nemají o zdraví žádné základní ponětí, do toho jsou někteří negramotní a je tedy potřeba extrémní opatrnosti při vysvětlování medikace a doprovodných doporučení. Do toho je potřeba vše zasadit do komplikovaného kulturního kontextu.

Druhý měsíc mi dal jednoznačně nejvíc.Navíc jsem si užívala místní nádherné přírody a hlavně soužití s místní rodinou, která mi rychle přirostla k srdci. Ve volném čase jsme také spravovali místní školu, chodili na procházky do bushe, účastnili se tradičních festivalů a nebo jsme jen tak posedávali a užívali si uvolněného prostředí, ve kterém nikdo nemá ponětí, co je to evropský stres…

larabanga-klinika-kratkodobe-luzkove-oddeleni-chlapec-v-horeckach
Larabanga – klinika – krátkodobé lůžkové oddělení, chlapec v horečkách
larabanga-klinika-i-tak-vypada-napln-prace
Larabanga – klinika – i tak vypadá náplň práce

Ako by si z vlastného pohľadu zhodnotila zdravotnú situáciu v Afrike?

To je neuvěřitelně složitá otázka. Za prvé mohu hodnotit pouze Ghanu. Za druhé nemůžu hodnotit vlastně ani Ghanu, protože za pouhé dva měsíce se nedá získat natolik hluboký vhled, abych si troufla pronášet nějaká moudra. Tak, a teď je pronesu:

V roce 2003 se v Ghaně zavedl systém národního pojištění (NHIS). Roční poplatky jsou velmi nízké (120 Kč dospělí, 30 Kč děti a senioři), takže si je může dovolit opravdu každý. Nicméně s rozšiřováním dostupnosti péče, která se sama o sobě zdražuje, se systém začíná hroutit, peněz ubývá. Hoši to prostě nedomysleli.Menší kliniky, jako například ty, ve kterých jsem pracovala, často zůstanou bez financí. Zaměstnanci tam docházejí i přesto, že třeba rok nedostali zaplaceno. Nejsou peníze na určité léky, které by pojištění krýt mělo.

Myslím, že se jim docela daří neumírat na naprosto základní nemoci. To je v Ghaně hlavně malárie. Pneumonii taky s trochou štěstí nepodcení. Mají prevenci proti podvýživě, která jim funguje. Co je ovšem podle mě naprostá katastrofa: jakákoliv chronická onemocnění. Cukrovku v Ghaně fakt mít nechceš – pokaždé budou dostupné jiné léky, které ti nikdo nebude umět nadávkovat. Inzulinem se ti lidi tak možná zabijou, mnozí nejsou gramotní a schopní takovou léčbu zvládnout. Na klinikách sedí asistenti, ne doktoři. Mají plná práva ordinovat léky a ne vždy jim to jde. Mají tendence všechno předávkovávat, což může být velmi kontraproduktivní. Vysoký tlak, ortopedická onemocnění, cokoliv, co vyžaduje dlouhodobou léčbu, je prostě špatné. A ještě horší to je, pokud se za léčbu platí, což je např. u léčby AIDS. Situaci s HIV ještě více svazují komplikované kulturní zvyklosti, kvůli kterým není vždy přijatelné pacientům tuto diagnózu vůbec sdělit, byť mají pozitivní testy.

Na malých klinikách je z diagnostiky dostupný jen rychlý test z kapky krve na malárii, na větších se dá udělat mikroskopie plasmodií, těhotenský test a třeba i test na choleru a pár dalších věcí. Nicméně krevní obraz a biochemku tak, jak si ji představujeme, vám udělají až v nemocnici a budete si muset připlatit. To samé rentgen, ultrazvuk…a pokročilejší technologie najdete jen v opravdu velkých regionálních nemocnicích.

larabanga-mistni-rodina
Larabanga – místní rodina
Cape coast - pobřeží u místní pevnosti
Cape coast – pobřeží u místní pevnosti

Čo by mal spraviť študent, ktorý chce ísť pomáhať do Afriky?

To první, co musí medik bezpodmínečně udělat, pokud chce jet do Ghany, je napsat mi na 395109@mail.muni.cz. Jednak ráda poradím, jednak potřebuju sama pomoct. Připravuju projekt zaměřený na výuku počítačové gramotnosti s propojením se sexuální výchovou ve vesnici Larabanga. Potřebuju tam po někom poslat pár notebooků, tak se mi určitě ozvěte. A napište mi i kdybyste chtěli vědět víc podrobností a s projektem mi pomoct.

Každopádně za sebe doporučuju v Ghaně organizaci DreamAfrica Care Foundation. Rychlá domluva po mailu, můžete si vybrat, co vám vyhovuje, kam chcete umístit. Jde se zapojit i do nemedicínských projektů. Pokud by někdo chtěl jet na sever do Larabangy, mohu po osobní domluvě nabídnout jinou alternativu. V IFMSA CZ jsou asi jen dvě místa pro celou republiku, šance se tam dostat je tedy dost malá – ale z toho si nic nedělejte, dobrovolnictví se zmíněnou organizací je zajímavější varianta s širšími možnostmi.

Predpokladám, že bude nutné rozbiť prasiatko. Koľko financií si má študent prichystať?

No, zadarmo to fakt není: měsíční poplatek za IFMSA stáž byl 9 000 Kč, poplatek za druhý měsíc byl obdobný (400 dolarů) – to mi krylo ubytování a druhý měsíc i stravu. Zpáteční letenka 18 000, očkování 6 000 (žlutá zimnice, HAV, tyfus, meningokok), vízum 3 000 (na jeden měsíc by to byla polovina). Útrata na místě, pokud člověk cestuje, užívá si a neživoří, okolo 10 000 na měsíc. Myslela jsem si, že to tam bude mnohem levnější. Celkem mě ta dvouměsíční sranda vyšla okolo 70 000 Kč, nicméně to přicházelo všechno tak nějak postupně a plíživě, že jsem si hrůznou výši té celkové sumy uvědomila až po návratu domů. Nelituju ale ani koruny, zážitky a zkušenosti mi už nikdo nevezme. A očkování vlastně taky ne.

Čím ťa Afrika alebo jej ľudia najviac uchvátili?

Ničím speciálním, pod co bych je všechny mohla nějak zahrnout. Je to pestrá společnost, ve které se vyskytují lidé různých charakterů a zvyklostí. Někteří mě pořádně štvali, byli k bělochům otravní, k běloškám vlezlí, snažili se vás ve všem oškubat o peníze. Jiné jsem si pro jejich neobyčejnou moudrost, vstřícnost či srdečnost zamilovala a do dnes jsem s nimi v kontaktu.

 

accra-makola-market
Accra – Makola market
larabanga-narodni-park-mole-eco-village
Larabanga – Národní park Mole – Eco village

Aké posolstvo si si odtiaľ odniesla?

Poselství… no, možná spíš moje nové osobní prokletí. Před odjezdem jsem se odřízla od všech svých povinností a nikdo mě během těch dvou měsíců moc neotravoval, protože si mysleli, že hladovím někde v bushi odříznutá od civilizace. Takže jsem se ve volných chvílích věnovala sobě (tzn. flákala jsem se), chodila na procházky do toho bushe a občas psala na svůj blog. Uvědomila jsem si, že když přestanu dělat všechny ty věci, kterýma se pořád stresuju, tak se nic moc zlého nepřihodí. Takže mi takhle ve schránce visí asi 200 mailů, na které bych měla odpovědět, ale pardon, už to asi nikdy neudělám. Zato se věnuju věcem, na kterých mi záleží víc. A nikomu už nic neslibuju. A víc odpočívám. A vyčítám si to jen jednou za pár dní.

Hodně jsem se toho napřemýšlelao významu dobrovolnictví jako takového. Stává se z něj bohužel byznys a bohužel je velká část pomoci sice dobře míněná, ale nepadá na úrodnou půdu. Také tam jezdí pomáhat spousta mladých nadšenců, kteří ovšem nejsou pro dané pozice kompetentní. Ani já jsem neměla tolik zkušeností, kolik bych si na klinice přála mít. Rozhodně jsem to necítila tak, že bych tam byla vykonávat humanitární pomoc, to mi přijde jako vyloženě směšná myšlenka. Pracovala jsem v soběstačné zemi, která pokulhává a chtěla by sama být jinde, než se zatím daří. Ale spasit nepotřebuje a ani to není z naší pozice možné. Naopak to celé byla spíše obrovská zkušenost a pomoc pro mě a za to jsem Ghaně moc vděčná.

Martinke za rozhovor veľmi pekne ďakujem!

pošli na vybrali.sme.sk

Bára.

Zdroj fotografií:  vlastníctvo Martiny Žižlavskej, https://subjektivne.wordpress.com/

Titulná fotografia: Larabanga – Národní park mole – jeep safari

 

2 thoughts to “Je stáž v Afrike len pre silné povahy?”

Pridaj komentár

Vaša e-mailová adresa nebude zverejnená.